Zpět
 

Lyrika – pojmy z této oblasti jsou řazené abecedně
 
Elegie (žalozpěv) je truchlivá báseň.
 
Epigram je krátká, vybroušená báseň v satirickém tónu.
 
Hymnus – původně se jedná o starořeckou píseň, která byla součástí náboženského kultu, později chvalozpěv, vyjadřující oslavu reků a jejich hrdinských skutků.
 
Kaligram je grafická báseň, text je uspořádán do obrazce.
 
Lidová slovesnost byla rozšiřována ústně. Autora většinou neznáme. Zapsána a vydána knižně byla až v době Národního obrození. Je součástí lidové kultury neboli folklóru.
 
Lyrická díla vyslovují dojmy, myšlenky, city. Jsou většinou veršovaná a užívají obrazného vyjadřování.
 
Metrum – obecně se jedná o normu veršového rytmu, určující organizaci jazykových prvků ve verši. Základní složkou metra jsou jazykové vlastnosti:
- daný počet slabik – sylabický systém
- daný počet přízvučných slabik – tónický systém
- určité uspořádání slabik přízvučných i nepřízvučných – sylabotónický systém
- uspořádání slabik dlouhých a krátkých – časoměrný systém
 
Óda je stejně jako hymnus píseň, ale na rozdíl od něj se vyznačuje reflexivním přístupem k námětu, kterým bývá obecný princip nebo vlastnost (přátelství, moudrost, příroda, láska). Jedná se o formu meditativní lyriky.
 
Personifikace – druh metafory, spočívá v tom, že neživé věci nebo abstraktní pojmy mluví a jednají jako živé bytosti, např. „slunce se smálo“.
 
Píseň je procítěná báseň, vyznačující se prostotou vyjádření, pravidelností rytmu a stavby slok, často má refrén. Zpívala se při práci, slavnostech nebo při rodinných událostech.
 
Poezie – básně jsou psány ve verších a ty tvoří sloky. Slova ve verších bývají vázána rytmem a rýmem.
 
Rým je zvuková shoda hlásek (slabik) na konci verše, základem pro rozeznávání rýmů jsou jeho čtyři druhy:
sdružený – aabb, spojuje dva sousední verše
střídavý – abab, spojuje 1. a 3., 2. a 4. verš
přerývaný – abcb, spojuje pouze 2. verš se 4.
obkročný – abba, spojuje 1. a 4. verš a 2. se 3. veršem
 
Sonet – znělka – jedná se o jeden ze strofických systémů.
- nejrozšířenější pevná forma v evropské lyrické poezii, vznikl asi ve 12. stol. (Francie) nebo 13. stol. (Sicílie) a rozvinul se ve 14. století v Itálii
- vyznačuje se závazným počtem 14 veršů, členěných obvykle do 4 strof (dvě čtyřverší a dvě trojverší)
- postupně se vyvinul sonet anglický, a to v závislosti na omezenějších rýmových možnostech angličtiny
- anglický sonet je často psaný bez členění na strofy, tvoří obvykle tři čtyřverší a na závěr dvojverší (Shakespeare)
- stupňování myšlenky o třech fázích ústí v ostře oddělený závěr
 
Strofa – jinak sloka.
 
Sylabotónický systém:
- daktyl – jedná se o seskupení přízvučné slabiky a za ní dvou nepřízvučných
- trochej – pravidelné střídání jedné přízvučné a jedné nepřízvučné slabiky
- jamb – pravidelné střídání nepřízvučné slabiky, za kterou následuje přízvučná
V češtině se nejčastěji vyskytuje trochej, což je dáno pravidelným přízvukem na první slabice. Máme poměrně málo slov s nepřízvučnou první slabikou, proto se nejméně uplatňuje jamb.
 
Tropy – jedná se o souborné označení pro metaforu, metonymii a ironii:
- metafora – přenesení významu na základě podobnosti
- metonymie – přenesené pojmenování na principu věcných nebo logických souvislostí
- ironie – přenesení významu na základě kontrastu
- epiteton – básnický přívlastek, zdůrazňuje určitou vlastnost zobrazovaného předmětu nebo jevu (udatný junák)
 
Verš – odpovídá jednomu řádku v básni.
 

 

Všechna práva vyhrazena © 2002–2024 KamiNet