Zpět

 

A B C Č D E F G H Ch I J K L M N O P R S T V Z
 
Personifikace – druh metafory, spočívá v tom, že neživé věci nebo abstraktní pojmy mluví a jednají jako živé bytosti např. „slunce se smálo“.
 
Píseň je procítěná báseň, vyznačující se prostotou vyjádření, pravidelností rytmu a stavby slok, často má refrén. Zpívala se při práci, slavnostech při rodinných událostech.
 
Poezie – básně jsou psány ve verších a ty tvoří sloky. Slova ve verších bývají vázána rytmem a rýmem.
 
Pohádka je ryze fantastický příběh pro děti, kde vítězí dobro nad zlem, vítězí krásné lidské vlastnosti, vystupují pohádkové postavy, nadpřirozené bytosti, věci mají kouzelnou moc. Pohádka má pohádkový začátek i závěrečnou formuli.
 
Pořekadlo – ustálené spojení slov, vyjadřující obrazně jistou situaci (tancuje jako kráva na ledě, pořídil jako sedláci u Chlumce).
 
Pověst je fantastické vypravování s pravdivým jádrem. Váže se k určité historické osobnosti, místu nebo události.
 
Povídka je kratší než román, má méně postav a děj je jednodušší, postavy se nevyvíjejí.
 
Premiéra – jedná se o první představení hry a bývá slavnostní.
 
Próza – ostatní literární díla, která nejsou napsána ve verších ani nemají podobu dramatu.
 
Přísloví – stručně a jadrně stylizovaný soud, obsahující zásady nebo zevšeobecněné zkušenosti. Vyslovuje mravní naučení přímo a abstraktně. (Pýcha předchází pád.)
 
 

Zdroj:
Vlašín, Š. a kol: Slovník literární teorie. Československý spisovatel: Praha, 1984
 
Epika
Lyrika
Drama
Žurnalistika
 
Testy

 
 
Čeština – zpět
 

Všechna práva vyhrazena © 2002–2018 KamiNet