Osel, liška a lev
Jeden osel se dozvěděl o dobré pastvě. Pověděl o tom
l šce,
a ta si
pomslela,
že kde je chutná tráva, může být i chutný zajíček.
A šli spolu. Louka byla za řekou, ale
u řek
stál lev. Liška
zavětřla
nebezpečí a napadla ji lest.
Vběhla
lvovi naproti a
slíbla
mu osla, když
j
nechá na pokoji. Lev zamručel na souhlas a liška se vrátila ke svému společníkovi.
Nalákala ho k ostrému srázu
u řek.
Osel sklouzl po mokrém kamení a zůstal vězet pod srázem.
„Pojď si pro toho hlupáka!“
křkla
liška a lev přiběhl.
Když viděl, že mu osel neuteče,
obrátl
se na lišku.
„Osel je hlupák,“ řekl,
„a t
jsi mazaná hlupačka. Proto skončíte oba dva stejně.“
A hned
skočl
a lišku roztrhal. Teprve potom se vrhl na osla.
Stala se v cizí zemi tahle zrada, ale i u nás platí: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
(Pavel Šrut: Ezopovy bajky) |
|