Zpět

Epos o Gilgamešovi
Enkiduovo rozbouřené srdce se po Šamašových slovech uklidnilo a hrdna usnul. Navštívil jej horečnatý sen.
Ve snu přistoupla k jeho lůžku podivná obrovská okřídlená btost se lví hlavou a orlím dráp a odvedla ho k plamenné podsvětní řece. Okřídlená bytost svlékla Enkidua ze šatů a nahého jej ponořila do plamenné řeky. Pak proměnila jeho kůž v ptáka. Enkidu cítil, jak obrůstá peřím a jak odchází cestou, která nevede zpátk. Vešel do podsvětí, kde se prostírá tma. Ti, kdo obývali smutnou končinu tm, byli oděni peřím jako ptác a pojídali prach a hlínu.
Enkidu se vyděsil snem, probral se ze spánku a spatřil svého druha Gilgameše, jak se nad ním sklání.
„Zdál se m sen, který věští neštěstí,“ řekl Enkidu. „Navštívl jsem říši královn Ereškigaly, ale vrátl jsem se k tobě. Brz však odejdu a nevrátím se.“
Dvanáct dnů ležel nemocný Enkidu v horečkách a smrt číhala u jeho lůžka. Dvanáctého dne zemřel.

 
(Eduard Petiška: Příběhy, na které svítilo slunce)

 

Špatně: Dobře: Hodnocení: %


Všechna práva vyhrazena © 2002–2018 KamiNet