Epika – pojmy z této oblasti jsou řazené abecedně
Aforismus je stručná vtipná originální myšlenka nebo soud, zakládající se obvykle na srovnání, protikladu nebo rozporu. ![](../../img/sluch.png)
Anekdota v řečtině znamená nepublikovanou historku. Jedná se obvykle o krátký příběh s vtipnou pointou, která zesměšňuje vlastnosti některých povolání, osobností, národů... ![](../../img/sluch.png)
Autobiografie – jedná se o písemné vylíčení autorova života samým autorem. Nejvýznamnější autobiografickou památkou starší české literatury je Vita Caroli (Karel IV.), psaná latinsky. ![](../../img/sluch.png)
Autor – původce literárního, malířského, vědeckého aj. díla. Osobnost autora literárního díla ovlivňuje vnímání díla. U zemřelých autorů se vlivem literární kritiky, vědy a historie postupně vytváří obraz autorovy osobnosti, který nemusí být plně pravdivý. ![](../../img/sluch.png)
Autorská řeč tvoří v epické próze základní kostru vyprávění, pomocí níž autor předkládá svoje myšlenky, představy, uvádí a komentuje. Autorská řeč má spisovnou podobu, nespisovné prvky se uvádějí v uvozovkách jako citáty. ![](../../img/sluch.png)
- Er-forma – vyprávění ve třetí osobě, vypravěč je skrytý, anonymní ![](../../img/sluch.png)
- Ich-forma – vyprávění v 1. osobě, vypravěč vystupuje jako čtenáři známý subjekt stojící nad dějem, do kterého vstupuje, hodnotí a věci jsou podávány z jeho hlediska ![](../../img/sluch.png)
Báje jsou smyšleným vypravováním o životě bohů, původu světa, lidí a zvířat. ![](../../img/sluch.png)
Bajka je veršovaný nebo prozaický příběh s mravním ponaučením. Člověka a jeho chování zastupují v bajkách zvířata a věci s lidskou mluvou, jednáním a chováním. V ději bajky se skrývá jiný, hlubší smysl, alegorie. (Ezop, La Fontaine) ![](../../img/sluch.png)
Balada je lyrickoepická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem, příznačný je motiv viny a trestu. Hrdina balady se obvykle ocitá v nerovném boji se silami (často vybájenými bytostmi), jimž nakonec podléhá. ![](../../img/sluch.png)
Biografie – životopis, základ tvoří rekonstrukce života významné osobnosti na základě archivních materiálů, deníků, vzpomínek. Biografii píše někdo jiný než osobnost, které se týká. ![](../../img/sluch.png)
Byliny jsou ruské lidové epické písně, odrážející ve zveličené podobě historické události na Staré Rusi v 10. až 16. stol. Motivem ruských bylin jsou postavy ruských bohatýrů, ztělesňujících ideu nezištné a oddané služby vlasti, lidu a knížeti. ![](../../img/sluch.png)
Cestopis – jedná se o žánr dokumentární, publicistický nebo umělecký, jehož tématem je popis nebo vylíčení cesty do cizích zemí nebo krajin a který obsahuje záznamy nebo postřehy o jejich zvláštnostech geografických, národopisných, kulturních, sociálních apod. ![](../../img/sluch.png)
Comics – jedná se o sérii kreseb nebo obrázkový seriál, kde se vypráví příběh obyčejně komického nebo dobrodružného obsahu s pomocí obrázkového znázornění, ale také s použitím textu promluv, které vycházejí jednajícím osobám z úst. Pro comics platí zásada, že vítězí kladný hrdina, zatímco záporný je definitivně poražen. ![](../../img/sluch.png)
Epická díla mohou být napsána ve verších i v próze. Jejich základem je děj. Vypravují o lidech a vztazích tak, jak si je autor představoval. ![](../../img/sluch.png)
Epos – hrdinský je žánr psaný především ve verších s rozsáhlým, zvolna probíhajícím dějem. Opírá se o bájesloví starověkých národů a mívá neznámého původce. Příklady: Epos o Gilgamešovi (3. tis. př.n.l.), Ilias a Odyssea – Homér (8. století př.n.l.) .
Horor – jedná se o novější označení prozaického a filmového žánru, jehož námět i rozvíjení děje jsou vedeny záměrem vyvolávat u čtenáře pocit hrůzy a strachu. Za přímého předchůdce hororu je považován E. A. Poe, v dnešní době vyniká bohatou invencí zejména literární i filmový horor A. Hitchcocka. ![](../../img/sluch.png)
Humoreska – jedná se o označení pro humornou povídku nebo novelu, lišící se rozmarným rozvíjením motivů, scének a charakterů jak od kousavé satiry, tak od deformující grotesky. (Jaroslav Hašek) ![](../../img/sluch.png)
Ironie – posun významu, v němž kladně hodnotící soud má pejorativní (hanlivý) smysl. Přenesení významu na základě kontrastu. ![](../../img/sluch.png)
Kronika je žánr na pomezí historiografie a krásné literatury. Jedná se o poutavé zachycení skutečných dějů. (Kosmas – Kronika česká, Dalimilova kronika) ![](../../img/sluch.png)
Legenda je vypravování o životě, činech, zázračných skutcích a utrpení světců. ![](../../img/sluch.png)
Novela – tvoří ji obvykle poutavý příběh, který má rychlý spád a často nečekaný závěr. ![](../../img/sluch.png)
Personifikace – druh metafory, spočívá v tom, že neživé věci nebo abstraktní pojmy mluví a jednají jako živé bytosti, např. „slunce se smálo“. ![](../../img/sluch.png)
Pohádka je ryze fantastický příběh pro děti, kde vítězí dobro nad zlem, vítězí krásné lidské vlastnosti, vystupují pohádkové postavy, nadpřirozené bytosti, věci mají kouzelnou moc. Pohádka má pohádkový začátek i závěrečnou formuli. ![](../../img/sluch.png)
Pořekadlo – ustálené spojení slov, vyjadřující obrazně jistou situaci (tancuje jako kráva na ledě, pořídil jako sedláci u Chlumce). ![](../../img/sluch.png)
Pověst je fantastické vypravování s pravdivým jádrem. Váže se k určité historické osobnosti, místu nebo události. ![](../../img/sluch.png)
Povídka je kratší než román, má méně postav a děj je jednodušší, postavy se nevyvíjejí. ![](../../img/sluch.png)
Próza – ostatní literární díla, která nejsou napsána ve verších ani nemají podobu dramatu. ![](../../img/sluch.png)
Přísloví – stručně a jadrně stylizovaný soud, obsahující zásady nebo zevšeobecněné zkušenosti. Vyslovuje mravní naučení přímo a abstraktně. (Pýcha předchází pád.) ![](../../img/sluch.png)
Román – jedná se o epické dílo většího rozsahu, vyskytuje se v něm zpravidla velký počet postav, hlavní hrdina se výrazně vyvíjí, děj je složitý a zabírá delší časové období. ![](../../img/sluch.png)
Romaneto je prozaický žánr, specifický pro českou literaturu. Základ tvoří důmyslně prokomponovaný fantastický nebo dobrodružný příběh. Logickou návazností epizod, rozvíjejících vždy motiv epizody předchozí, postupným odhalováním tajemné události až k závěrečné pointě se romaneto blíží novele.
Vznik a rozvoj romaneta je spjat se jménem a tvorbou Jakuba Arbesa. Poprvé použil Arbes tohoto označení pro svého Svatého Xaveria roku 1872. Toto označení se ujalo i pro další prózy stojící na rozhraní mezi novelou a románem. ![](../../img/sluch.png)
Satira – původně se jedná o posměšnou báseň, kritickou k společenským i osobním lidským nedostatkům. Nověji rozumíme satirou každé literární dílo, které využívá humoru a vůbec estetického komična s konkrétním společenským záměrem kritiky.
Základními literárními žánry využívanými k satirickým cílům jsou: epigram – anekdota – satirický román – satirická hra – směšnohrdinský epos. Havlíček a Hašek tvoří základy novodobé světové satiry. ![](../../img/sluch.png)
|
|