Skupiny hlásek bě – pě – vě
 
Skupinu pě neřešíme, vždy píšeme pě.

Skupinu vě – vje řešíme pouze, když slovo začíná na v, pak musíme rozhodnout, jestli je v předpona.
 
Příklady:
květ – v není předpona – není co řešit, píšeme vě
největší – v není předpona – není co řešit, píšeme vě
věda, věc, věta, větev, větrný – v může být předpona, protože je na začátku slova, ale není, je součástí kořene slova – píšeme vě
vjezd, vjet – v může být předpona (je na začátku slova), řešíme – jedná se o předponu – v+jezd, v+jet (jezdit, jet někam) – píšeme vje
POZOR! vjem (zrakový, čichový)

Skupinu bě – bje řešíme pouze, když může být b součástí předpony ob.
 
Příklady:
běh, běžec – není zde předpona ob – neřešíme – píšeme bě
paběrkuje (sbírá zbytky), zabělí (použije bílou barvu) – není zde předpona ob – neřešíme – píšeme bě
objet, objeď – řešíme, zda je ob předpona – je, slovo se skládá z ob+jet, ob+jeď (jedeme a máme objet kolem jiného auta) – píšeme bje
oběť, obětavý – řešíme, zda ob je předpona – není, zde se jedná o kořen slova, píšeme bě
oběd – řešíme, zda ob je předpona – není, zde se jedná o kořen slova (polední jídlo), píšeme bě
objev – řešíme, zda je ob předpona – je, slovo se skládá z ob+jev (jev ve významu proces, přírodní jev – přírodní událost, proces), píšeme bje
objednat – řešíme, zda ob je předpona, je, slovo se skládá z ob+jednat (jednat ve významu domlouvat, komunikovat s někým o něčem), píšeme bje
POZOR! objem (tělesa), objemný, objetí ve významu objímat někoho, objekt, objektiv, objektivita

Ve staré češtině, v několika cizích slovech a při skloňování slov končících na -fa se vyskytuje skupina fě. Chová se stejně jako pě. Vyslovujeme fje, ale píšeme fě.
Pro labužníky a šťoury zde najdete test i na procvičení fě.

Poznámka:
Bylo by možné vytvořit slovní spojení ob jed, které se vyslovuje dohromady, ale jedná se o předložku, kterou musíme psát zvlášť. Význam takovéhoto spojení by byl ten, že mám vzít až to, co je za tím jedem (látkou, která je jedovatá, dokáže zabíjet), například na polici.

Zdroj: kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český Akademie věd: Slovník spisovné češtiny. Academia: Praha, 2009