Z Čech až na konec světa
V Londýně jsme se div li hned, jak jsme přijeli, a to tomu, jak nás vítali. Zajeli jsme do jedné velké hospody. A tu hned hospodská, již starší vdova, př šla s veškerou svou rod nou a vítajíc nás líbala nás všechny ona i její děti. A to líbání trvalo drahnou chvíl , až nás mrzelo a k smíchu b lo.
„Proč vás líbali?“ ptali se vnukové.
„Toť už jej ch mrav. Tak jako m na uvítanou ruku podáváme, tak oni líbají. Jako m jsme se jim, tak oni zase nám se div li. Divili se našim dlouhým vlasům, neboť nebylo zde zv kem nositi dlouhé vlasy. Mysl li si, že ty vlasy nejsou naše, ale c zí, nějak na hlavu přilepené.“
(Alois Jirásek: Z Čech až na konec světa) |
|