Epos o Gilgamešovi
Enkiduovo rozbouřené srdce se po Šamašových slovech uklidnilo a
hrd na
usnul. Navštívil jej horečnatý sen.
Ve snu
přistoupla
k jeho lůžku podivná obrovská okřídlená
btost
se lví hlavou a
orlím
dráp
a odvedla ho k plamenné podsvětní řece. Okřídlená bytost svlékla Enkidua ze šatů a nahého jej ponořila do plamenné řeky. Pak proměnila jeho
kůž
v ptáka. Enkidu cítil, jak obrůstá peřím a jak odchází cestou, která nevede
zpátk.
Vešel do podsvětí, kde se prostírá tma. Ti, kdo obývali smutnou končinu
tm,
byli oděni peřím jako
ptác
a pojídali prach a hlínu.
Enkidu se vyděsil snem, probral se ze spánku a spatřil svého druha Gilgameše, jak se nad ním sklání.
„Zdál se m
sen, který věští neštěstí,“ řekl Enkidu.
„Navštívl
jsem říši
královn
Ereškigaly, ale
vrátl
jsem se k tobě.
Brz
však odejdu a nevrátím se.“
Dvanáct dnů ležel nemocný Enkidu v horečkách a smrt číhala u jeho lůžka. Dvanáctého dne zemřel.
(Eduard Petiška: Příběhy, na které svítilo slunce) |
|