Kronika tak řečeného Dalimila – kapitola 23
(počátek 14. století, psaná česky)
 
Zesnul Hostivít a stal se
Vládcem Boř ? i y voj. V tom čase
Svatopluk vlád na Moravě
Bořivoj mu slouž ? i y l. Právě
Jím b ? i y l strašně pokálen.
Přijel na dvůr za králem,
A když pojíst měli spolu,
Král ho nepřipust ? i y l k stolu
Řka, ať pohan usedne si
Jak hovada na zem se ps ? i y ,
Neboť prý mu ch ? i y bí víra,
Neboť ušatého výra
Vzývá místo Stvoř ? i y tele,
Křesťanskou čest nemá v těle.
Bořivoj hned zrudl s ? i y lně,
A kd ? i y ž bylo po hostině,
Žádal, aby pokřt ? i y l jej
Arcibiskup Metoděj,
Rusín, který v zemi vší
Po slovansku sloužil mš ? i y .
Tak byl svědkem Velehrad,
Jak Metoděj zářivý
Kříž pozved a př ? i y křtu klad
Na šíj Bořivoje dlaně.
A bylo to léta Páně
Osm set a devadesát čt ? i y ři,
Od kterého do Čech se pak šíří
Křesťanství, jak každý ví.

 
(Autor neznámý, neoprávněně připisováno Dalimilovi Meziříčskému. Obecně známé pod názvem: Kronika tak řečeného Dalimila – přeložila Marie Krčmová, přebásnila Hana Vrbová)