Osel, liška a lev
Jeden os ? a á e é l se dozvěděl o dobré pastvě. Pověděl o tom lišce, a ta si pomyslela, že kde je chutná tr ? a á e é va, může být i chutný z ? a á e é jíček.
A šli spolu. Louka byla za ř ? a á e é kou, ale u řeky stál lev. Liška zavětřila neb ? a á e é zpečí a napadla ji lest. Vyběhla lvovi n ? a á e é proti a slíbila mu osla, když ji nech ? a á e é na pokoji. Lev zamručel na souhlas a liška se vr ? a á e é tila ke sv ? a á e é mu společníkovi.
Nalák ? a á e é la ho k ostr ? a á e é mu srázu u řeky. Osel sklouzl po mokr ? a á e é m kamení a zůstal vězet pod srázem.
„Pojď si pro toho hlupáka!“ křikla liška a lev přiběhl.
Když viděl, že mu osel n ? a á e é uteče, obrátil se na lišku.
„Osel je hlupák,“ řekl, „a ty jsi mazan ? a á e é hlupačka. Proto skončíte oba dva stejně.“
A hned skočil a lišku roztrh ? a á e é l. Teprve potom se vrhl na osla.
 
Stala se v cizí zemi tahle zr ? a á e é da, ale i u nás platí: Kdo jin ? a á e é mu jámu kopá, s ? a á e é m do ní padá.

 
(Pavel Šrut: Ezopovy bajky)