Z Čech až na konec světa
V Londýně jsme se divili hn d, jak jsme přijeli, a to tomu, jak n s vítali. Zajeli jsme do jedn velké hospody. A tu hned hospodsk , již starší vdova, přišla s vešk rou svou rodinou a vítajíc nás líb la nás všechny ona i její děti. A to líb ní trvalo drahnou chvíli, až nás mrzelo a k smíchu bylo.
„Proč v s líbali?“ ptali se vnukové.
„Toť už jejich mrav. Tak jako my na uvítanou ruku pod váme, tak oni líbají. Jako my jsme se jim, tak oni zase nám se divili. Divili se našim dlouhým vlasům, neboť n bylo zde zvykem nositi dlouhé vlasy. Myslili si, že ty vlasy nejsou naše, ale cizí, nějak na hlavu přilepen .“
(Alois Jirásek: Z Čech až na konec světa) |
|