Kronika tak řečeného Dalimila – kapitola 23
(počátek 14. století, psaná česky)
Zesnul Hostivít a stal se
Vldcem Bořivoj. V tom čase
Svatopluk vlád na Morvě
Bořivoj mu sloužil. Právě
Jím byl stršně pokálen.
Přijl na dvůr za králem,
A když pojíst měli spolu,
Krl ho nepřipustil k stolu
Řka, ať pohan usedne si
Jak hovada na zm se psy,
Neboť prý mu chybí víra,
Neboť ušatho výra
Vzývá místo Stvořitele,
Křesťanskou čest nemá v těle.
Bořivoj hnd zrudl silně,
A když bylo po hostině,
Ždal, aby pokřtil jej
Arcibiskup Metoděj,
Rusín, který v zmi vší
Po slovansku sloužil mši.
Tk byl svědkem Velehrad,
Jak Metoděj zářivý
Kříž pozvd a při křtu klad
Na šíj Bořivoje dlně.
A bylo to léta Páně
Osm set a devadest čtyři,
Od kterho do Čech se pak šíří
Křesťanství, jak každý ví.
(Autor neznámý, neoprávněně připisováno Dalimilovi Meziříčskému. Obecně známé pod názvem: Kronika tak řečeného Dalimila – přeložila Marie Krčmová, přebásnila Hana Vrbová) |
|