O čtyřech muzikantech
Čtyři muzikanti, kteří chodili ode vsi ke vsi a živili se hr ním po hospodách na housle, přišli jednou večer k zaklet mu hradu. Měsíc svítil na rozpadlé zdi a okny vyčnívaly větve stromů. Tu řekl jeden z muzikantů: „Kamarádi, zahr jme dostaveníčko někdejším obyvat lům hradu!“
Ostatní byli s n vrhem srozuměni a pak všichni zahráli ves lou písničku do kola. Když přestali hrát, vystoupil z rozv lin malý mužíček, poděkoval jim za muziku a dal každ mu ořechovou větvičku se slovy:
„Doneste to svým dětem!“
Muzikanti větvičky vzali, ale cestou je zahodili do tr vy a hubovali na starce:
„Měl nám dát radši něco jin ho! K čemu budou dětem ty větvičky, když jich mají doma dost!“
Jen jeden si strčil větvičku do kapsy, a když přiš l domů, dal ji dětem.
Druhý den ráno přiběhly k němu překvapené děti a volaly: „Tatínku, pročpak jsi nám přinesl tak tvrd ořechy, že je ani roztlouci nemůžeme? A všechny jsou tak kr sně žluté! Takové ořechy jsme ještě neviděly!“
Muzikant se udiveně díval na ořechovou větvičku, na kter viselo plničko zlatých ořechů. Běžel povědět o té podivné události kamar dům.
Když to uslyšeli druzí muzikanti, šli hledat svoje zahozené větvičky. Celý den hled li, ale nakonec se museli vrátit s prázdnýma rukama domů a litovali, že mužíčka neposlechli.
(Kristýna Brenková: Železný prsten – částečně upraveno) |
|