O čtyřech muzikantech
Čtyři muzikanti, kteří chodili ode vsi ke vsi a živili se hr ? a á e é ním po hospodách na housle, přišli jednou večer k zaklet ? a á e é mu hradu. Měsíc svítil na rozpadlé zdi a okny vyčnívaly větve stromů. Tu řekl jeden z muzikantů: „Kamarádi, zahr ? a á e é jme dostaveníčko někdejším obyvat ? a á e é lům hradu!“
Ostatní byli s n ? a á e é vrhem srozuměni a pak všichni zahráli ves ? a á e é lou písničku do kola. Když přestali hrát, vystoupil z rozv ? a á e é lin malý mužíček, poděkoval jim za muziku a dal každ ? a á e é mu ořechovou větvičku se slovy:
„Doneste to svým dětem!“
Muzikanti větvičky vzali, ale cestou je zahodili do tr ? a á e é vy a hubovali na starce:
„Měl nám dát radši něco jin ? a á e é ho! K čemu budou dětem ty větvičky, když jich mají doma dost!“
Jen jeden si strčil větvičku do kapsy, a když přiš ? a á e é l domů, dal ji dětem.
Druhý den ráno přiběhly k němu překvapené děti a volaly: „Tatínku, pročpak jsi nám přinesl tak tvrd ? a á e é ořechy, že je ani roztlouci nemůžeme? A všechny jsou tak kr ? a á e é sně žluté! Takové ořechy jsme ještě neviděly!“
Muzikant se udiveně díval na ořechovou větvičku, na kter ? a á e é viselo plničko zlatých ořechů. Běžel povědět o té podivné události kamar ? a á e é dům.
Když to uslyšeli druzí muzikanti, šli hledat svoje zahozené větvičky. Celý den hled ? a á e é li, ale nakonec se museli vrátit s prázdnýma rukama domů a litovali, že mužíčka neposlechli.

 
(Kristýna Brenková: Železný prsten – částečně upraveno)