Personifikace – druh metafory, spočívá v tom, že neživé věci nebo abstraktní pojmy mluví a jednají jako živé bytosti, např. „slunce  Píseň je procítěná báseň, vyznačující se prostotou vyjádření, pravidelností rytmu a stavby slok, často má refrén. Zpívala se při práci, slavnostech nebo při rodinných Poezie – básně jsou psány ve verších a ty tvoří sloky. Slova ve verších bývají vázána rytmem Pohádka je ryze fantastický příběh pro děti, kde vítězí dobro nad zlem, vítězí krásné lidské vlastnosti, vystupují pohádkové postavy, nadpřirozené bytosti, věci mají kouzelnou moc. Pohádka má pohádkový začátek i závěrečnou Pořekadlo – ustálené spojení slov, vyjadřující obrazně jistou situaci (tancuje jako kráva na ledě, pořídil jako sedláci Pověst je fantastické vypravování s pravdivým jádrem. Váže se k určité historické osobnosti, místu nebo Povídka je kratší než román, má méně postav a děj je jednodušší, postavy Premiéra – jedná se o první představení hry a bývá Próza – ostatní literární díla, která nejsou napsána ve verších ani nemají podobu Přísloví – stručně a jadrně stylizovaný soud, obsahující zásady nebo zevšeobecněné zkušenosti. Vyslovuje mravní naučení přímo a abstraktně. (Pýcha Zdroj: Vlašín, Š. a kol: Slovník literární teorie. Československý spisovatel: Praha, 1984 |
Testy |